Na nedělní maďarské parlamentní volby dohlédne i množství zahraničních pozorovatelů. Možná až příliš velké množství. K obvyklému monitoringu organizací jako OBSE nebo Rada Evropy se na poslední chvíli přidala i další pozorovací mise polského ultrakonzervativního sdružení Ordo Iuris, které dlouhodobě podporuje maďarského premiéra Viktora Orbána. V misi mají být i Češi.

Pomoc už je na cestě! Sliboval v prohlášeních na sociálních sítích americký prezident Donald Trump protestujícím v íránských městech. Ti ještě zintenzivnili své požadavky na pád islámského režimu, začali se aktivně stavět i proti bezpečnostním složkám. Výsledek? Trump se rozhodl pro „vyjednávání s íránskou vládou“, a ta demonstranty zmasakrovala. Za tichého přihlížení celého světa. Proč se to dá považovat za osudovou chybu?

Kanadský premiér Mark Carney připomněl v Davosu demokratickému světu, že mlčení tváří v tvář velmocenskému zastrašování je tou nejhorší a nejhloupější strategií. Použil k tomu slavný, skoro padesát let starý příměr československého disidenta a později prezidenta Václava Havla o zbabělém zelináři, který pro svoje pohodlí vyvěšuje nesmyslná totalitní hesla, kterým nikdo nevěří, jen aby si ho moc nevšimla. A sál plný hlav států a prominentů z celého světa povstal a aplaudoval. Zdalipak povstal i Andrej Babiš?

Zatímco doma Viktor Orbán roky budoval systém, kdy ze státních peněz a blízkosti k vládě měla prospěch jeho rodina a síť spřátelených podnikatelů, do světa šířil jiný obraz – sebe jako obránce tradičních hodnot a doslova celé „duše Západu“. Této propagandě i díky štědrým finančním pobídkám z maďarských veřejných rozpočtů uvěřili třeba i Trumpovi republikáni. Jak dlouho může příběh o jedinečném Maďarsku jako majáku ve světě upadajících hodnot přežít Orbánovu volební prohru a ztrátu státních dotací?

Iniciativa skupiny historiků a novinářů z května 2025 za umístění vysvětlující tabulky k soše Edvarda Beneše před budovou ministerstva zahraničních věcí byla především výzvou k otevření osmdesát let ostudně opožděné diskuse. Po prvních hysterických reakcích (například Společnost Edvarda Beneše, Institut Václava Klause), se konečně objevují i skutečné diskusní texty.

Vánoční stromeček z peří obarveného zeleným inkoustem, tajné půlnoční mše, perníčky z drobečků chleba. Za mřížemi československých věznic jsou Vánoce, uvnitř je tajně slaví politické vězenkyně a vězni.

Hnutí ANO chce po nástupu k moci obnovit nadstandardní vztahy se slovenskou vládou Roberta Fica a stejně tak se dlouhodobě hlásí k režimu maďarského premiéra Viktora Orbána. Údajně v zájmu restartu středoevropské spolupráce a návratu „konzervativních“ hodnot. Co už nahlas nezaznívá, je následující rovnice: maďarské a slovenské byznysové zájmy firem šéfa ANO Andreje Babiše versus protislužby, které by od něj mohli chtít Fico s Orbánem.

Před 80 lety skončila druhá světová válka triumfem stalinismu, což vedlo k nezměrnému utrpení těch, kteří se ocitli ve sféře vlivu SSSR. Autorovi těchto řádků se nedávno poštěstilo najít ve státním archivu v Bukurešti mimořádně živý dokument – pojednává o využívání vězeňské práce při stavbě průplavu Černé moře – Dunaj.

Desítky univerzit a stovky autorů se horečnatě snaží najít vysvětlení, proč právě ve chvíli, kdy demokratický svět zažívá největší hmotný a kulturní rozkvět v historii, začaly kolabovat ústavní zvyklosti, držící celost systému politické demokracie pohromadě a považované až dosud za nedotknutelné.

Svět, ovládaný od devatenáctého století snem o demokracii, je ve zmatku. Desítky univerzit a stovky autorů se horečnatě snaží najít vysvětlení, proč právě ve chvíli, kdy demokratický svět zažívá největší hmotný a kulturní rozkvět v historii, začaly kolabovat ústavní zvyklosti, držící celost systému politické demokracie pohromadě a považované až dosud za nedotknutelné.