Máme stále nadštandardné vzťahy. Napríklad v Českej republike zdarma študuje 35-tisíc mladých Slovákov a to číslo teraz narastie. Sme radi, že ich v ČR máme. Je to dobrá investícia, ročne investujeme do ich vzdelania 105 milónov eur. Je to len jeden príklad. Spolupracujeme aj pri obrane a geopolitike. Dnes sa však tá synergia trochu stráca. Prečo?

Rozčílení a znechucení, které vyvolal předvánoční výlet slovenského premiéra do Kremlu, jsou jistě pochopitelné a odůvodnitelné. Na druhou stranu Slovensko je suverénní země, parlamentní demokracie, člen EU a NATO, který nese odpovědnost vůči spojencům. Je třeba jeho konání posuzovat podle všech těchto kritérií, a to jednotlivě. Racionalita a věcnost hodnocení postupu Roberta Fica je podmínkou pracovního charakteru dalších vztahů.

Není obvyklé, aby jeden člověk obstál v tolika různých profesích, převlecích chtělo by se říci. Od vlivného novináře, terapeuta, sociologa, k revolucionáři, poradci prezidenta, řediteli think tanku, velvyslanci, prezidentském kandidátovi, prvotřídnímu politickému analytikovi i publicistovi, a v neposlední řadě i literátovi a dramatikovi. A nemůžeme nechat stranou množství knížek, studií, výzkumů a veřejných vystoupení, i kulturních a uměleckých projektů.

Mladí ľudia nebudú tolerovať vládu, ktorá niečo iné hovorí a niečo iné reálne robí. Reči súčasnej vládnej garnitúry pripomínajú komunistov. To čo robí Ficova vláda poškodzuje celú krajinu a celkom nepochybne aj vzťahy medzi Slovákmi a Čechmi.

V prozápadním segmentu českého veřejného diskurzu narůstá tlak na úplné zmrazení vztahů a komunikace se slovenskou vládou.

Pred 30 rokmi, 8. a 9. júna, sa konali prvé slobodné voľby po vyše 40 rokoch totality. Podľa politickej sociologičky Sone Szomolányi sa voľbami ukončila prvá fáza prechodu od starého nedemokratického režimu.

Sociológ, neskôr vedúci Oddelenia politických analýz u prezidenta Václava Havla, a ešte neskôr politik, sumarizuje svojich posledných 30 rokov.

Slováci a Česi – sme si podobní, ľahko sa nami manipuluje, trpíme neodôvodneným strachom a paranojou – aj takto nás vidia disident a novinár Ján Urban a politik Ivan Gabal.

Když se před dvěma měsíci udál chemický útok v syrském Chán Šajchúnu (provinice ovládaná al-Káidou) a nový americký prezident Donald Trump v odvetu reagoval odpálením tomahawků na letiště vládních vojsk, doprovázela to v českém veřejném prostoru specifická ozvěna.

Ivan Gabal, český politik a sociológ, jeden zo zakladateľov Občianského fóra v roku 1989 hovorí o tom, prečo sa Rusko chová tak ako sa chová a či naozaj predstavuje ohrozenie našej suverenity. Okrem iného tvrdí, že Slovensko a Česko by mali vytvoriť spoločnú obrnenú brigádu. Gabal bol v rokoch 2013 až 2017 bol poslancom Poslaneckej snemovne ČR za KDU-ČSL.