Když řízení americké zahraniční politiky přebírala vláda prezidenta Joea Bidena, svobodný svět si oddechl. Na rozdíl od chaotického Donalda Trumpa kormidlují Bidenovi lidé loď Spojených států kompetentně. Nikoliv však bez chyb.

Několikadenní návštěvu Evropy zahájil Joe Biden setkáním s britským ministerským předsedou Borisem Johnsonem, a to v předvečer summitu G7 v západoanglickém Cornwallu. Bylo to setkání kuriozní.

Vedení republikánské strany ve Sněmovně reprezentantů odvolalo Liz Cheneyovou z postu šéfky republikánské konference. Znamená to další utužení Trumpova kultu na americké pravici.

Desítky ruských diplomatů a pracovníků opustili koncem května ambasádu v Praze. Po vrbětickém skandálu ruská výzvědná síť utrpěla ztráty a my bychom si mohli alespoň trochu oddechnout – možná ještě ne docela.

Ruská krize znovu zdůraznila, jak důležité je pro nás ve střední a východní Evropě členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Bez těchto struktur bychom putinskému režimu čelili sami.

Prezident Joe Biden má za sebou prvních sto dní svého prezidentského mandátu. Je to velice málo na zásadní změmy, a přesto se mu podařilo úplně otočit atmosféru v zemi.

Téma spravedlnosti se stalo v politice jedním z nejdiskutovanějších. Levicoví aktivisté dnes nedají ani ránu bez odkazu na „sociální spravedlnost“ a vztah politiků a spravedlnosti byl v roce 2020 položkou v agendě mnoha zemí.

Prezident Biden označil ruského prezidenta Putina za zabijáka bez lidské duše – a strhl se poprask. Dobře sehraný poprask, který Moskva, plná komplexů, potřebovala.

Čeští a slovenští politici selhávají v základních povinnostech, a sice v zajištění bezpečnosti státu a jeho občanů. Po kolosální prohře zvané Covid-19 je tu dnes snaha o posílení vlivu Ruska.

Známé rčení praví: Politika začíná tam, kde končí shoda. Že jde v politice o řešení názorových rozdílů a někdy i konfliktů, je zřejmé každému, kdo kdy nahlédl do novin. Jaká je role prezidentů?