Co všechno snese papír, o blogosféře nemluvě! Eurofederalisté zuří, černokněžník na hradě, kde stále nevisí eurovlajka, samojediný měl tu drzost nepodepsat Lisabonskou smlouvu.

Už téměř půldruhého roku klesá spotřeba plynu, elektřiny, vody a dokonce i chleba, piva a cigaret. Další pokles maloobchodního obratu o 3,6 % za leden hlásí statistický úřad. Jinými slovy, velmi mírně klesá nadspotřeba, a to by mělo být ozdravné.

Osvícení sekularisté všech stran kdysi věřili, že odstraněním víry, tradice a zvyklostí nastoupí konečně éra rozumu. Svatá naivita! Teď tu máme už druhý světový dogmatický koncil o globální hrozbě, po japonském Kyotu tentokrát v Kodani, a dobrá stovka premiérů a ministrů i s jejich teology klimatology bude lidstvu hrozit peklem uvaření za živa, kázat urbi et orbi o hříchu globálního oteplování, Copenhagen se přemění na Hopenhagen, podle dánského premiéra, a zrodí se doktrína na snížení kysličníku uhličitého.

Sotva jsem se vzpamatoval z pacifistické Nobelovy ceny udělené Baraku Obamovi se záměrem, aby neválčil v Afganistánu, původně měl totiž dostat cenu za literaturu, škoda, je opravdu vynikající stylista a rétor, přišla druhá rána ze Skandinávie v podobě Nobelovy ceny za ekonomii.

Stalo se neočekávané. Konzervativní strana Davida Camerona sice podle předpovědí nezískala absolutní většinu (chybělo ji pouhých dvacet hlasů), ale navzdory anglické tradici, místo aby vytvořila dočasnou menšinovou vládu a čekala na předčasné volby, vytvořila koalici s levicovou stranou liberálních demokratů.

Zatímco lídři Evropské unie udržují jednotnou ideologickou frontu vzájemné hospodářské solidarity a prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet ujišťuje trhy,

„Jsou jenom tři věci, kterým ženy nerozumějí: volnost, rovnost a bratrství,“ ale jak to vlastně myslel G. K. Chesterton, když vymyslel jeden ze svých slavných výroků?

Řecký státní bankrot, který teď musí Evropská unie odvrátit, protože eurofederalisté dobře vědí, že by se sama unie začala rozpadat, kdyby nechala Řecko na holičkách, je dilema, s kterým se nikdy nepočítalo. Pro dobrotu na žebrotu.

Největší událostí ledna je teď sníh, a to proto, že nespadl jak má, na hory, ale do ulic. A tam, v době globálního oteplování, nemá vůbec co dělat. Sníh má v Česku dvě jména, buď je to nadílka a pochází z klasických ladovských vánoc pozdní doby ledové nebo je to nadělení, čili kalamita.

Zlákali mě na podzimní výlet do Madridu, snad abych pochopil, že vidět neznamená vědět, že vidíme jenom to, o čem už cosi víme. A čím méně víme, tím méně vidíme. Proč vlastně milióny lidí tak náruživě cestují, opravdu věří, že cestování rozšiřuje obzory?