Řecká finanční krize by měla konečně všem otevřít oči. Je učebnicovou ukázkou, jak byrokraticko-manažerský projekt Evropa nemůže fungovat.

Český psycholog Slavomil Hubálek nedávno prohlásil, že třetina národa jsou pitomci a proto to s demokracií a politikou vypadá tak mizerně. Socioložka Jiřina Šiklová zase opatrně navrhla, aby lidé, kteří nejdou třikrát po sobě k volbám, dostali šanci se svého volebního práva dobrovolně, leč pod nátlakem vzdát, čímž by se zlepšila průměrná kvalita voličstva a politici by se nemohli podbízet té primitivní nepatrné menšině, která vlastně o kvalitě vlády a demagogii voleb rozhoduje. Ponechme stranou, zda většina voličů, která nadává, ale volí stále stejně, není také pitomá. A co to vůbec je ten zdravý dříve selský rozum, kam se poděl?

Filosofie je pokus vysvětlit z lidské přirozenosti, kdo jsme, kam jdeme a jaký to má smysl. Jenže na záhadě lidského života si většina filosofů vylámala zuby. Smysl života totiž není kolektivní, každý ho může chápat jinak. Avšak filosofie se zabývá jen tím, co platí obecně!

Teď už víme, že odvrátit řecký bankrot bude přinejmenším třikrát dražší, než se původně předpokládalo (konzervativní odhady mluví o 120 miliardách eur), a to ještě za nerealistického předpokladu, že se pomoci Řecka zúčastní všechny, i těžce zadlužené státy eurozóny, které by se musely okamžitě zhroutit.

Každoročně s návalem léta dostávám pozvánku na nějaký mezinárodní letní kurz „evropských hodnot“ (bývalo jich víc, avšak nadšení i peněz zřejmě ubývá), který pro studenty humanitních (!) oborů organizují různé nadace s finanční podporou unie.

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Evropská společnost trpí odedávna podivnou zálibou v předvídání neznámé budoucnosti. Zatímco ale současníky Julia Verna ještě fascinoval technický vývoj a budoucnost si představovali v optimistických pokrokových barvách, dnešní přesycená znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost se budoucnosti děsí.

Jako jinde v Evropě, davy jásající mládeže, duchovní obřady v plenéru i v neobvykle vstřícné televizi, kordóny kléru a nezbytní politici, zvláště prezident, jenž navzdory svému proklamovanému „husitství“ církve československé byl vidět všude. Stodvacet tisíc návštěvníků v Brně a padesát tisíc ve Staré Boleslavi, nemluvě o půl milionu televizních diváků není v nábožensky vlažné zemi ani málo, ani mnoho. Stařičký papež (82) svou stydlivou důstojností vzbuzuje spíš sympatie než antipatie, přestože jeho návštěva historicky přemyslovského dvojdomu Čech a Moravy byla pokusem o obnovu a integraci katolické církve do svatováclavské symboliky a tisícileté duchovní tradice. Proto také zdůraznil význam Václavovy mučednické koruny v porovnání s tou dočasnou, kterou uchvátil jeho bratr a vrah.

Česká politická šaráda je jen malým symptomem krize evropské demokracie a svým specifickým charakterem je typická pro krizi demokracie postkomunistické.

Přestože česká politologie (komentologie) je ve skutečnosti něco jako meteorologie, a topografie mráčků na politické obloze má hodnotu odpovídající oněm shlukům par, bublá teď v pražských médiích od eurovoleb neobvyklý spekulativní ruch. Sotva jedny otravné volby skončily, už jsou tady za sto dní další a všechno najednou vypadá úplně jinak. Nová strana expředsedy křesťanských demokratů TOP 09 důkladně zamíchala předvolební aritmetikou. A nejen to!