Osmička na konci letopočtu může znamenat velký předěl. Většina těchto historických předělů byla smutná, ale některé osmičkové roky znamenaly v české historii i úspěch a velkou naději.

To najkrajšie, čo ma dnes na novinárskej práci baví, sú rozhovory. A to som si najskôr myslel, že to bude pre mňa, introverta, ktorý si vystačil s knihami, to najťažšie.

Ladovské Vánoce zná každý. S koledníky ve sněhu, rozsvícenými kostely, vánočními ozdobami ze slámy a všechno obklopené černými lesy. Nepřipomínají nic, s čím bychom se mohli v běžném životě potkat, mají však připomínat atmosféru, kterou snad měly Vánoce v časech Josefa Lady.

Sedem rokov každý týždeň robím rozhovory so zaujímavými ľuďmi o ich nerestiach a cnostiach, radostiach a strastiach, a stále znovu ma dokážu prekvapiť niečím nečakaným, čo ešte nikto pred nimi nepomenoval. Sedem rokov so mnou každý týždeň fotí Boris Németh.

Pozrite si záznam z protestov proti konferencii, ktorú zorganizovalo hnutie českého politika Tomia Okamuru. Na stretnutí sa okrem iného zúčastnili aj Marine Le Pen či Geert Wilders. V Prahe chcú rokovať o tom, či by Európska únia nemala byť nahradená spoluprácou suverénnych krajín.

Azda nijaký iný spisovateľ u nás nepocítil krutosť komunistického zločineckého režimu na svojom živote tak veľmi ako Dominik Tatarka. Večne rebelujúcemu karpatskému pastierovi ostali iba slová jeho textov. A ani nad nimi nemal vždy moc.

Tieto rozhovory patrili k tomu najhlbšiemu, čo som za posledné roky zažil. Marek Vácha, Karel Satoria a Tomáš Halík sa ma dotkli. Uverejňujeme tri úryvky z knihy Kde sa stratil Boh, ktorá je práve v predaji.

V Prahe sa uskutočnil benefičný koncert, na ktorom ľudia zbierali peniaze pre rodinu Natálky, aby si mohli kúpiť auto, ktorým svoju dcéru budú voziť k lekárovi. Viac povie vo videu Táňa Brederová.

Pod vplyvom silnej mediálnej propagandy z osemdesiatych rokov bol som presvedčený, že kauza Cervanová bola úspešným záťahom vyšetrovateľov a súdov, ktorí sa na tú dobu statočne vysporiadali s komunistickými detičkami – usvedčenými vrahmi.

„Více než jedenáct let žiji pod hrozbami smrti. Každý den mi to připomíná. I dnešek. Dnes ráno jsem sem přijel v konvoji obrněných aut, s blýskajícími světly a obstoupen bodyguardy. A nejen dnes, každý den. Stejně tak pojedu domů. Mým domovem je střežená budova. Moje kancelář je obrněná.“