Výsledok prvého kola českých prezidentských volieb dáva veľkú nádej aj na víťazstvo Jiřího Drahoša. Posledné desaťročia však českí intelektuáli nedopadli práve najlepšie.

Kľúčovou otázkou je, prečo by to bolo dobré a prečo by sa to malo stať.

Zatímco veřejná podpora premiéra Andreje Babiše stoupá a prezidenta Miloše Zemana přinejmenším neklesá, veřejným prostorem se šíří poněkud nihilistické skuhrání o zlomu polistopadového vývoje směrem k autokratickému modelu východního typu. Není úplně neopodstatněné.

Nový rok nezačal pro Babišovo impérium nejlépe. Zpráva OLAF se dostává do popředí zájmu o to více, oč vehementněji se ji snaží české úřady zatajit a bagatelizovat. Agrofert kolem sebe vytváří kruhovou obranu a premiér, který útočí na OLAF a vyšetřovatele, se rozhodl kauzu vysedět.

Prezident Miloš Zeman dnes jmenuje novou vládu Andreje Babiše a premiér zároveň uvede nové ministry na jejich úřady. Tradiční rituál bude mít z evropského pohledu neobvyklý rozměr.

Je to taková naše tradice. Pokaždé když si náš národní a demokratický projekt natluče nos, najde se generál po bitvě, který pohotově přispěchá s jednoduchým vysvětlením, kdo za to může.

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš se krátce po 13. hodině stal designovaným premiérem poté, co složil před prezidentem Milošem Zemanem předepsaný slib a podepsal jmenovací dekret.

Tak nás v posledních dnech už definitivně ovládla „tichá koalice“ ANO Andreje Babiše, SPD Tomia Okamury a komunistů, jak bylo předvídatelné. Ta nám teď bude vládnout možná až čtyři roky.

Žiadna demokratická krajina na svete nemá prezidenta, ktorý by vyvolal toľko pobúrenia a ktorého by zároveň domáci voliči naďalej tak milovali. Iba Česko.

Dávno známá věc, že šéfredaktor Jaroslav Plesl vede kdysi nejlepší české noviny MF DNES tak, aby se zavděčil nejen voličům svého majitele Andreje Babiše, ale i těm, kteří obdivují Miloše Zemana, je velice dobře patrná v čísle z pondělí 2. října.