Slovensko je po parlamentních volbách, jejichž výsledky jsou varováním pro Česko a jeho pětikoaliční vládu. Očekávat, že zásadní změny proběhnou jaksi automaticky či spontánně, je iluze. Účast občanů na praktické politice je nezbytná. Říká se tomu participativní demokracie.

Koniec vojny bude znamenať aj Putinov koniec. Nepodarilo sa mu zmeniť ukrajinskú politickú reprezentáciu. Ten scenár bol podobný tomu, aký bol realizovaný v prípade okupácie Československa. V Rusku príde k boju o moc. Do zimy sa ruské jednotky prevdepodobne nepodarí vytlačiť za hranice Ukrajiny. Ruská ekonomika pomaly a iste kolabuje.

12. decembra 1983 sa traja mladí Slováci, obyvatelia Bratislavy, Branislav Borovský, Tomáš Konc a Alojz Gabaj, predierali hlbokým snehom na hranici s Poľskom, aby od poľských priateľov prevzali v Československu zakázanú náboženskú literatúru a doručili ju svojim krajanom, smädným po Božom Slove.

Slovensko rozdrobuje súdržnosť západu. Je v protismere západnej politiky. Prezidentské voľby potvrdili obrat smerom k Moskve a Budapešti a to bude znamenať ešte jeho hlbšiu izoláciu. Česko bude hľadať nový vzťah k Slovensku a Slovensko si musí premyslieť, či sa chce vylučovať zo západného sveta. Slovensko sa vo vnútri NATO začína prejavovať ako štát, ktorý chce byť neutrálny.

Mladí ľudia nebudú tolerovať vládu, ktorá niečo iné hovorí a niečo iné reálne robí. Reči súčasnej vládnej garnitúry pripomínajú komunistov. To čo robí Ficova vláda poškodzuje celú krajinu a celkom nepochybne aj vzťahy medzi Slovákmi a Čechmi.

Rozčílení a znechucení, které vyvolal předvánoční výlet slovenského premiéra do Kremlu, jsou jistě pochopitelné a odůvodnitelné. Na druhou stranu Slovensko je suverénní země, parlamentní demokracie, člen EU a NATO, který nese odpovědnost vůči spojencům. Je třeba jeho konání posuzovat podle všech těchto kritérií, a to jednotlivě. Racionalita a věcnost hodnocení postupu Roberta Fica je podmínkou pracovního charakteru dalších vztahů.

Není obvyklé, aby jeden člověk obstál v tolika různých profesích, převlecích chtělo by se říci. Od vlivného novináře, terapeuta, sociologa, k revolucionáři, poradci prezidenta, řediteli think tanku, velvyslanci, prezidentském kandidátovi, prvotřídnímu politickému analytikovi i publicistovi, a v neposlední řadě i literátovi a dramatikovi. A nemůžeme nechat stranou množství knížek, studií, výzkumů a veřejných vystoupení, i kulturních a uměleckých projektů.