​Dobrý deň, Slovensko nemá veľa ľudí, ktorých život je konzistentný a ktorých aktivity významne prekročili naše hranice. V týchto dňoch sa jeden z nich dožíva 80 rokov a nový .týždeň ho považuje za natoľko dôležitého, že sme mu venovali celú obálkovú tému. Volá sa Martin Bútora, je spojený s Novembrom 1989, so zrodom občianskej spoločnosti na Slovensku a tiež s naším ukotvením v slobodnom svete. K jeho životu napísali svoje texty 20 ľudia, vrátane Petra Pitharta, Martina Hubu či Zuzany Kronerovej. Želám vám naozaj dobré čítanie.​

Aká je rola jedného človeka pri páde komunizmu? A akú váhu má jeho následné pôsobenie pri vzniku občianskej spoločnosti alebo pri ukotvení Slovenska v slobodnom svete? Príbeh Slovenska na to znovu odpovedá.

Sedeli sme u nás doma. Martin sa tlačil s ďalšími na gauči, s chuťou jedol dobroty, ktoré boli na stole. Bol sústredený, ale často sa usmieval. V najsilnejších momentoch šúchal nohami a od radosti takmer nadskakoval.

Texty venované významným ľuďom pri príležitosti ich životných jubileí sa ľahšie píšu, keď autori osobne poznajú tých, o ktorých píšu. Vtedy netreba nič fabulovať, prikrášľovať alebo nebodaj vymýšľať. Iba si treba dobre zaspomínať a na nič nezabudnúť.

O uzdravení izraelské společnosti po říjnovém masakru zatím nemůže být ani řeč, říká pro deník FORUM 24 velvyslankyně Izraele v České republice Anna Azariová. Při příležitosti ročního výročí barbarského útoku teroristů na izraelské území poskytla naší redakci otevřený rozhovor. Hovořili jsme o možném míru v Palestině, o roli Ruska nejen v blízkovýchodním regionu a také o naivitě, která hrozí ovládnutím Západu.

Shakespeare. Kráľ Lear: „S plačom sme sa narodili, len čo sme sa vzduchu nadýchli, už sme vrešťali. Plačeme pri narodení – že sme prišli na veľkú scénu bláznov!“

Jsou mezi námi pouhé tři a půl roků. Co je to, vzhledem k tomu, že ani ty, ani já jsme na směru našich cest nikdy nic neměnili! Nic je to! Tedy pokud jde o hlavu; těla si mohou za tu dobu s námi pořádně pohrát… Nepřeji ti to!

Písal sa apríl 1965. Na pôde Vysokoškolského výboru ČSM na Filozofickej fakulte UK sa ako jeho nový člen zoznamujem s o polroka starším poslucháčom Katedry filozofie, pôvabne ráčkujúcim Martinom Bútorom. Dodatočne zisťujeme, že sme obaja približne v rovnakom čase navštevovali strednú školu P. Jilemnického v bratislavskom Starom Meste. Dosť na tom, že naše životné príbehy sa v tej chvíli osudovo pretli a ostávajú pevne do seba zakliesnené už desiatky rokov.

Není obvyklé, aby jeden člověk obstál v tolika různých profesích, převlecích chtělo by se říci. Od vlivného novináře, terapeuta, sociologa, k revolucionáři, poradci prezidenta, řediteli think tanku, velvyslanci, prezidentském kandidátovi, prvotřídnímu politickému analytikovi i publicistovi, a v neposlední řadě i literátovi a dramatikovi. A nemůžeme nechat stranou množství knížek, studií, výzkumů a veřejných vystoupení, i kulturních a uměleckých projektů.

Bolo to v lete začiatkom 80. rokov, túlali sme sa s mojou budúcou ženou Martou po slovenských horách s jedným cieľom – po ceste domov sa zastaviť u Bútorovcov na chalupe v Hodruši Hámroch. Už sme sa s Martinom a Zorkou poznali, ale Martin je odo mňa ešte stále o 13 rokov starší a mal som vtedy trochu ostych pred ľuďmi, ktorí už toho zažili oveľa viac ako ja.