Mám někdy dětinskou radost, když narazím v novinách na něco pozitivního a proto chvalozpěv Luboše Palaty v Lidových novinách „Važme si českých úředníků,“ ač sám upřímně přiznává, že má s byrokracií malé zkušenosti, mě nemohl nepotěšit.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Kým iné dievčatká sa na princezné hrávajú, Elizabeth Alexandra Mary ňou bola odjakživa. Jeden veľký detský sen sa tak v jej prípade zmenil na každodennú a často náročnú realitu. Ktovie, či sa niekedy hrala na kráľovnú. Tou sa totiž pôvodne stať nemala.

Česká politická šaráda je jen malým symptomem krize evropské demokracie a svým specifickým charakterem je typická pro krizi demokracie postkomunistické.

V piatok, 29. mája zomrel v Prešove člen Divadla Alexandra Duchnoviča Sergej Hudák. Bol to herec, ktorého sme obdivovali a priateľ, ktorého sme mali veľmi radi.

Je tu 15 rokovNiektorí občania okrem Nového roka oslavovali aj pätnáste výročie samostatnosti. Pri príležitosti štátneho sviatku Dňa vzniku Slovenskej republiky odovzdal prezident Ivan Gašparovič štátne vyznamenania 22 osobnostiam kultúrneho, vedeckého, spoločenského a hospodárskeho života.

Na začiatku vojny vládol chaos. Stačilo sa len preukázať pasom alebo iným dokladom totožnosti a dobrovoľník či dobrovoľníčka dostali do rúk zbraň. Každý z nich bol na základe registrácie priradený k menšej jednotke a zároveň podriadený veliteľovi menovanému z ich radov, ktorý zodpovedal za ich disciplínu, pridelenú konkrétnu úlohu a za zbrane.

„Nerátala som s tým, že sa stanem spisovateľkou,“ hovorí mi oceňovaná nórska autorka Kjersti Skomsvold v malej kaviarni v centre Osla. V hlavnom meste Nórska sa aj narodila, vyštudovala matematiku, informatiku, techniku a písanie, a aj sa v ňom natrvalo usadila. Potreba písať a študovať na Akadémii písania v Bergene u nej prišla prirodzene a dnes sú jej knihy preložené do viac ako dvadsiatich jazykov.

Ukrajinci sa rozhodli, že chcú žiť v nezávislom a demokratickom štáte. Vedia, že musia o takýto štát bojovať. Zdá sa, že karta sa pomaly obracia. To by si mali uvedomiť aj politici u nás doma. Sloboda je zdrojom našej prosperity. Ukrajina a Poľsko budú v Európe dôležití hráči.