V posledných dňoch boli medializované tri prípady, kedy vládny špeciál viezol z cudziny domov Slovákov v zlom zdravotnom stave. Jeden z tých prípadov sa nás mimoriadne dotýka.

U našich severních sousedů se v uplynulých dnech seběhla válka kolem justiční reformy, která měla všude za polskými hranicemi – v Evropské unii a evropských médiích, především těch německých, ale koneckonců i u nás – krajně nešťastný průběh.

Byli jsme s rodinou a s přáteli na dovolené v Itálii. Všechny ženy i slečny byly znásilněné od migrantů a pro samé ekonomické uprchlíky jsme si ani nesedli v restauraci a neprodrali jsme se na šikmou věž.

Nevládní organizace, NGOs, nevládky, mají obecně nimbus božích lidí, šílenců, kteří někdy v zájmu dobré věci překračují pravidla i zákon, a přesto je dobré je chránit, protože bez nich by náš svět byl bezcitnější a ovšem nudnější.

V novembri mal zabojovať o titul majstra sveta v ťažkej váhe. Vladimir Kličko sa však rozhodol inak. Rukavice zavesil na klinec a svojmu súperovi vydláždil cestu k dominancii, akou kedysi boxu vládol on sám.

Najprv nahrali dve hudobné pocty ľudskej vynaliezavosti a nezlomnosti. Na treťom albume zvážneli a vytvorili plnohodnotnú sociálnu drámu o baníckom meste kdesi vo Walese. Strhujúcu, mrazivú a prekračujúcu hranice svojho žánru.

Andrej Babiš, Pavel Sehnal, Marek Dospiva, nově Dalibor Dědek či Pavol Krúpa. O něco více v zákulisí také Daniel Křetínský, Karel Janeček nebo Radim Jančura. Miliardáři mají v Česku na politiku velký vliv, a to nejen díky vlastnictví a či podpoře konkrétních stran, ve většině případů spíše hnutí.

Bývali časy, keď klamať znamenalo byť v tom konzistentný. Dnes to už neplatí. Aj to zaznelo na viedenskom stretnutí intelektuálov, na ktorom nechýbali Timothy Snyder, Peter Pomerantsev či Ivan Krastev.

Polovica britských voličov nad 65 rokov sa vyjadrila, že chcú aby brexit pokračoval aj v prípade, že by členovia ich rodín prišli o prácu.

Petr Stančík je vypravěč rabelaisovského typu a také Gargantuu trochu připomíná. Jeho romány Pérák, Mlýn na mumie a Andělí vejce patří k tomu nejčtivějšímu, nejchytřejšímu a nejzábavnějšímu, co v české próze v posledních letech vyšlo.